EN PL

Pozůstatky zajateckého tábora

Nenápadné pozůstatky válečného zajateckého tábora z období druhé světové války, kde byli lidé nuceni budovat Sudeckou cestu. Dnes místo zarostlé mechy, které symbolicky ukazují, jak příroda překryla stopy lidského utrpení.

30 minut

Další bod ve směru Podgorzyna

15 minut

Další bod ve směru Špindlerův Mlýn

Lesní tábor, který nebyl rekreační

Název „Lesní tábor“ může na první pohled znít idylicky, skutečnost je však jiná. Během druhé světové války zde byl tábor válečných zajatců, kteří byli nasazeni na nucené práce při budování Sudecké cesty na Przełęcz Karkonoską.
Pokud přejdeš dřevěný most na žlutě značeném turistickém chodníku, po několika desítkách metrů dorazíš k nenápadným, ale silně působivým pozůstatkům tábora.

Stopy, které zůstaly v lese

Po válce byly baráky rozebrány a spáleny. Zůstaly jen kamenné desky porostlé mechem, tiché připomínky těžkého života zajatců. Ti, kteří tu zemřeli, byli pohřbeni v hromadných neoznačených hrobech na nedalekém lesním hřbitově. Archivní záznamy uvádějí, že v roce 1945 bylo přeneseno kolem 70 těl do Przesieky, jejich další osudy však zůstávají neznámé.

Toto místo vyvolává reflexi – kontrast mezi krásou okolní přírody a temnými kapitolami historie je zde patrný na každém kroku.

Příroda, která znovu pohltila bolest

Když se podíváš kolem, uvidíš, jak příroda postupně zahladila stopy lidského utrpení. Les se vrátil, a s ním i mechy, které se rozrostly na kamenných základech.

Mechy jsou drobné, ale odolné rostliny, které tvoří husté porosty připomínající měkké polštáře. Patří k tzv. pionýrským organismům – objevují se jako první na spáleništích, skalách i v drsném horském klimatu. Jsou schopny zadržovat velké množství vody, přežít dlouhé období sucha a obnovit životní funkce i po vyschnutí.
Pro horské ekosystémy jsou nenahraditelné – regulují vodní režim, poskytují útočiště i potravu pro řadu živočichů a jsou klíčovým článkem v přirozeném koloběhu života.