Sestup ze Sudecké cesty na zelenou trasu (autobusová smyčka)
Místo, kde silnice končí a příběh začíná
Tady se asfaltová Sudecká cesta pomalu noří do přírody a ztrácí svůj původní smysl. Na první pohled obyčejné klesání ke zelené turistické trase a autobusové smyčce je ve skutečnosti důležitým bodem v historickém příběhu celé oblasti.
Nacházíš se na jednom z posledních dokončených úseků silnice, která měla kdysi ambici propojit celé Sudety – od Žitavy až po Jeseníky – a stát se hlavní osou rozvoje cestovního ruchu.
Sudecká cesta: sen, který zůstal nedokončen
Ve 30. letech minulého století vznikla odvážná myšlenka: vytvořit pohodlnou, panoramatickou silnici, která spojí lázeňská města, turistická střediska a kulturní centra napříč Sudety. Projekt byl inspirován alpskými silnicemi – trasa neměla být jen účelová, ale měla nabídnout i výhledy a zážitky z jízdy.
Původní lesní cesta vedoucí údolím řeky Kacza vznikla už v letech 1902–1904 díky iniciativě lesní správy šlechtického rodu Schaffgotschů. V roce 1937 byla pokryta asfaltem a začleněna do většího konceptu Drogy Sudeckiej po připojení českého území k Třetí říši.
Turistická dálnice Třetí říše
Plán byl nejen dopravní, ale i propagandistický – silnice měla demonstrovat sílu státu, snížit nezaměstnanost a posílit infrastrukturu pohraničí. Bohužel, z celého projektu se podařilo do začátku druhé světové války dokončit jen dva úseky:
- mezi Szklarskou Porębou a Świeradowem Zdrój (včetně známé „Zatáčky smrti“),
- a mezi Międzylesiem a průsmykem Polské brány.
Úsek, po kterém právě procházíš, skončil u Przełęczy Karkonoskiej. Po válce byl projekt opuštěn a z původního záměru zůstaly jen fragmenty – dnes slouží jako turistické a cyklistické trasy.
Krajina, která vypráví
I když asfalt pod nohama připomíná civilizaci, vše kolem tebe se vrací k přírodě. Lesy, které míjíš, ukrývají stopy minulosti: stará kamenná cesta, zbytky tábora válečných zajatců, místní flóra a fauna, i vzpomínky lidí, kteří zde žili a pracovali.
Tento úsek Krkonoš spojuje dějiny, přírodu a ticho – a zároveň vybízí k přemýšlení o tom, jak se lidské ambice promítají do krajiny.