Přístřešek na Sudecké cestě
Místo k nadechnutí i ohlédnutí
Tady končí historická Droga Sudecka – ambiciózní horská silnice, která měla propojit celé Sudety. Na tomto místě najdeš dřevěný přístřešek, ideální pro zastavení, svačinu nebo jen klidné nadechnutí před dalším výstupem.
Zároveň jde o místo, kde se cesty symbolicky dělí: můžeš pokračovat vzhůru na Przełęcz Karkonoską, nebo se ohlédnout zpět do údolí a pochopit, proč právě tato část patří mezi nejstrmější a nejnáročnější úseky Krkonoš – jak pro pěší, tak pro cyklisty.
Výzva jménem Karkonosze
Výstup z tohoto bodu na sedlo Przełęcz Karkonoska patří mezi nejnáročnější v celých horách – prudký asfaltový úsek s vysokým převýšením prověří každého. Odměnou je ale čistý horský vzduch, ticho okolních lesů a vědomí, že právě kráčíš po stezce s výjimečnou historií i krajinou.
Naopak sestup směrem zpět bývá zrádně náročný. Není divu, že právě tento úsek je považován za nejtěžší cyklistický výšlap v Krkonoších. Jakmile ho překonáš, čeká tě už příjemně klikatá cesta a množství informačně zajímavých zastavení.
Živá a výjimečná příroda
Tato část Krkonoš je biologicky pestrá a bohatá. Na malém území se vyskytují vzácné a ohrožené druhy rostlin, které pocházejí z různých geografických oblastí. Krkonoše jsou také domovem glaciálních reliktů (izolovaných zbytkových populací z doby ledové) a endemitů, které nikde jinde na světě nenajdeš.
Mezi typické druhy patří:
- gnidosz sudecki (pedikulka horská),
- przytulia sudecka (svízel sudetský),
- biedrzeniec mniejszy skalny (bedrník skalní),
- dzwonek karkonoski (zvonovec krkonošský).
Tyto rostliny představují unikátní botanické bohatství, které najdeš jen v tomto pohoří.
Přerušená cesta – historie Sudecké silnice
Droga Sudecka měla ve 30. letech propojit města, lázně a rekreační oblasti napříč celými Sudety. Plánovaná byla jako „horská dálnice“ s výhledy, připomínající alpské silnice. Měla podpořit nejen turismus, ale i propagandu a zaměstnanost Třetí říše.
Úsek mezi Podgórzynem a Przełęczą Karkonoską se ale nikdy nedokončil. Jeho výstavba byla přerušena na přelomu let 1944–1945 a po válce zcela opuštěna. Silnice ze Špindlerova Mlýna (vybudovaná už 1914–1921) sice existuje, ale k propojení nikdy nedošlo. Dnes je z ní pěší a cyklistická trasa, spravovaná polskými státními lesy a KPN.